„Co kluci na venkově, jak to tam zvládají nebo spíš, jak to zvládá babi?“ „To víš, je od nich pokoj. A musím ti vyprávět, babi od nich chtěla zabít králíka! To ti bylo haló…“ „Nekecej, fakt?“
„To víš, přišla za nimi, že když prý od rána do večera někoho střílí, zabíjí nebo věší v těch svých hrách, a když jsou tací drsňáci, že za celý týden, co jsou u ní, ještě neslyšela jiných slov než sprostých, tak že prý potřebuje zabít králíka. Je po operaci karpálních tunelů, a že se toho tedy mají zhostit. Že jim ho pak pomůže stáhnout.“
„No a jak?“
„Jeden bílej jak stěna, že snad omdlí. Druhej začal koktat, že vlastně maso člověk k životu nepotřebuje a proč že vlastně ty králíky chová? Na to babi, že je má asi pro okrasu a na trávu jim chodí z nudy… nakonec že prý dojí zbytky od včerejška, že jim dokonce ani brambory na loupačku nevadí s tvarohem, že jim je může na druhý den udělat, i když před týdnem jí je odmítli jíst, co že to je za jídlo. No a bábina, ta dostala přednášku, jak je maso vlastně škodlivé a že stačí jednou týdně a to, že ho koupí v konzumu až bude otevřeno… To víš, králík to je jinčí soupeř…“
„A co králík, game over?“
„Ten je spokojenej, běhá furt po kotci, co myslíš. Alespoň jí ale holomci dojdou nakoupit, když už nic jinýho…“