Recenze – Olle Lönnaeus: Jediná pravda

Kdo bude mít v téhle detektivce nakonec pravdu? Olle Lönnaeus rozehrává příběh plný výčitek pozůstalého syna, který se snaží sám v sobě najít pravdu o svém otci a o sobě samém na pozadí kruté vraždy a nevlídné zimní krajiny, větru a sněhových bouří v okolí Österlenu.

Joel Lindgren už pár let svého otce neviděl. Odmítá se s ním setkat, není jediný důvod. Ale když mu v noci zazvoní telefon a Mårten prosebně vyřkne: „Přijeď. Nepočká to. Už mi nezbejvá moc času…“ , nehledě na blizard, vydá se k jeho domu. Dorazí pozdě. Jeho tolik nenáviděný otec Mårten visí na háku u stropu, na zdi zlověstný nápis červenou barvou Ghadab Alláh – Boží hněv. „Někdo se mstil ve jménu Alláha.“ Je to snad kvůli obrazům Proroka, které Mårten namaloval, a které více než obrazy připomínají dětské mazanice?

Joel odpovědi nezná, ale rázem se mu otočí celý jeho život vzhůru nohama. Jaký vlastně byl jeho otec? Proč se s ním nesetkal dříve? Měl jen temnou povahu nebo měl i své lepší stránky? Nemá snad i on jeho povahu…?

„Že by Mårtena odřízl, mu vůbec nepřišlo na mysl. Necítil k tomu muži žádnou povinnost. Ať si tam dědek visí. Kus mrtvého masa. Namísto toho se Joela zmocnila ochromující únava. A pak prázdno v hlavě. Černočerná tma.“

Joela Lindgrena se přece smrt jeho otce netýká, ale… I tak se pouští do vlastního pátrání po tom, kdo vlastně byl jeho otec. Možná pátráním hledá i sám sebe? Začne v Mårtenově kapesním kalendáři. Kdo se skrývá za naškrábanými jmény, kdo jsou ti lidé? A co vědí všichni kolem, o čem on sám nemá ani ponětí? A proč Mårtena někdo vlastně zabil?

„Neměls svého tátu tak přehlížet,“ prohlásil Kazatel a najednou vypadal vyčítavě. Joel proti své vůli pocítil, jak ho bodlo na prsou. „Měl byste jenom vědět, že…“ spustil, ale víc už říct nestihl, když přišlo vyrušení. „Mårten se pral se svýma démonama! Prožíval peklo, jaký si nikdo jinej nedokáže představit. Blouděním v údolí stínů smrti strávil víc dní a nocí než kdokoli druhej na týhle zemi. Mårten přišel na svět s temnotou v srdci. V jeho těle řádily vichry, tak příšerný, že byl zázrak, že ho to nerozervalo na kusy už dávno. Ale bojoval…“ Kazatel umlkl a upřeně na Joela zíral. Hrudní koš se mu zdvíhal a klesal. Už chápu, proč vám tak říkají, pomyslel si Joel a pohlédl přímo do těch lesknoucích se, žhnoucích očí.

Velmi dobrá detektivka, svižně psaná a čtivá. Zajímavé téma víry a náboženského fanatismu, nevyjasněného vztahu otec-syn promíchané s osudy lidí, kteří si nesou svá, někdy více než temná, tajemství. Kniha Jediná pravda je autorovým třetím románem přeloženým do češtiny po knihách Za co se pyká a Velké srdce Mika Larssona. A rozhodně nezklame, doporučuji všem, co mají rádi severskou krimi!

Olle Lönnaeus: Jediná pravda

  • z švédského originálu En enda sanning vydaného nakladatelstvím Damm Förlag, Forma Books AB v roce 2012 přeložila Petra Hesová
  • vydalo Nakladatelství Brána, a.s. v roce 2013 (vydání první)
  • počet stran: 320
  • ISBN: 978-80-7243-670-5
Příspěvek byl publikován v rubrice recenze knih, severská krimi a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.